roztěkaný příd. roztržitý 1, nesoustředěný, nepozorný 1, rozptýlený 3: r. žák; r-á mysl; zř. přen. r. ohraz žárovky (Olb.) neurčitý, nejasný; → přísl. roztěkaně: r. se rozhlížet; → podst. roztěkanost, -i ž.: r. mládí; — v. též roztěkati se, r.