roztříditi dok. (3. mn. -í, rozk. -třiď) (koho, co) rozdělit 2, rozčlenit (podle urč. hlediska): r. pracovníky podle vzdělání; r. obyvatelstvo podle různé národnosti; r. sebraný materiál, umělecké sbírky; r. výrobky podle druhů; — roztříditi se dok. řidč. rozdělit se 1 (podle urč. hlediska): dav u vchodu (vrat) se roztřídil (K. Čap.); — ned. roztřiďovati