roztržitý příd. 1. neschopný soustředit se jedním směrem; vyjadřující nesoustředěnost; nesoustředěný, roztěkaný, nepozorný 1: r. profesor; zamilovaný bývá r.; – r. pohled, úsměv; r-á odpověď †2. neucelený, přerývaný, přerušovaný: r. spánek (Rais); měl svůj čas a pořádek všechen r. (Jir.); → přísl. roztržitě: odpovídat r.; dívat se r.; – zast. r. spát; → podst. roztržitost v. t.