roztrhati dok. 1. (co, koho) trháním (zcela) rozdělit na kusy, části; potrhat 1: r. dopis na kousky; granát roztrhal zajatce; vítr roztrhal mračna; r. smlouvu, přen. (neprávem) zrušit; ust. spoj. být na roztrhání velmi vyhledáván; velmi zatížen (prací) 2. (co) častým užíváním ap. (zcela) opotřebovat, poškodit, zničit; expr. (koho, co) přílišným namáháním (zcela) vyčerpat, zničit: r. ponožky; r. za rok dvoje boty; abys nové šaty ve zdraví roztrhal co nejvíc jich užil; r. knihy; ob. ta látka není k roztrhání je velmi pevná, trvanlivá; – expr. ust. spoj. pracovat až do roztrhání (těla) co nejvíc, nejhorlivěji, s vypětím sil 3. řidč. (co) násilím porušit, poškodit; roztrhnout 3: pára roztrhala kotel; křičel, že si mohl plíce r.; div ho zlostí neroztrhal; přen. r. přátelské svazky přetrhat, zničit; r. armádu rozvrátit; — roztrhati se dok. 1. trháním se zcela rozpadnout na kusy, části: drak se (ve větru) roztrhal; ledy se na jaře roztrhaly; zástup se roztrhal na skupiny (O. Schein.) rozptýlil se, rozdělil se 2. (o věci) častým užíváním se (zcela) opotřebovat, poškodit, zničit; rozedřít se; expr. (o osobě) přílišným namáháním se vyčerpat, zničit: boty, šaty se roztrhaly; koberec se už roztrhal; – expr. aby se (tou prací) člověk roztrhal (čast. potrhal); všecky (ženy) div se neroztrhaly, aby posloužily (Podl.) neschvátily se ochotou