roztrhnouti dok. (min. -hl, trp. -žen) 1. (co) trhnutím (zcela) rozdělit na kusy, části: r. obálku; r. si roucho své (Zey.) (na znamení lítosti) 2. (co) trhnutím ap. poškodit, zničit: r. si rukáv na lokti 3. (co, koho) násilně porušit, poškodit, rozrušit, rozbít: přetlak páry roztrhl kotel; křičel, že si mohl r. plíce, hubu (Kosm.); ob. expr. roztrhnu tě jako slanečka zničím; přen. r. rodinné pouto; sport. slang. ve finiši ho roztrhl porazil 4. (koho, co) násilím od sebe oddálit, odloučit, odtrhnout (ve význ. 2); řidč. expr. (co) prudce rozevřít: r. od sebe zápasící soupeře odtrhnout; rodina byla roztržena (Jir.) každý člen byl jinde n. jiného smýšlení ap.; r. partu (Maj.); – řidč. expr. násilně roztrhla víčka (V. Mrš.) otevřela; r. ústa (Šrám.); — roztrhnouti se dok. 1. trhnutím ap. se (zcela) rozpadnout na kusy, části: jako by se před námi olona roztrhla vyjasnilo se; oblaka se roztrhla 2. trhnutím ap. se poškodit, zničit: punčocha se roztrhne nejčastěji na patě 3. násilně se poškodit, porušit; vybuchnout, explodovat: parní kotel se přetlakem roztrhl; roztržení hlavně, nábojnice 4. násilím se od sebe oddálit, odloučit, odtrhnout: rodina se (neštěstím) roztrhla (Svob.); staré přátelství se roztrhne