rozum, -u m. (6. j. -u) 1. schopnost myslit a soudit, usuzovat: lidský r.; řídit se r-em; jednat s r-em rozvážně; r. jí říkal, aby mlčela; láska jednala, ne vůle a r. (Maj.); sňatek z r-u; střízlivý r.; muž jasného r-u intelektu; přen. expr. (o chytrém člověku, o dítěti:) to je r. to dítě; často iron. to my víme taky, ty r-e!; nejde mu to na r. nemůže to pochopit; přišlo mu na r., že... napadlo ho; jde, leze mu to na r. začíná bláznit; má zdravý r.; nemá z toho r. nechápe to; měj r.! buď rozumný; nemá kusa r-u je docela nerozumný; být při dobrém, zdravém r-u; jednat podle zdravého r-u; má slepičí r. (expr.) malý; můj r. je na to krátký; být s r-em v koncích bezradný; připravit někoho o r.; minout se (s) r-em; pozbýt r-u; pomátla se na r-u; člověku nad tím až r. stojí, zůstává stát přestává to chápat; kam jste dal r.?; to přece dá r., že to nepřijme je jasné, že...; přivést někoho k r-u; přicházet do r-u; dítě r. bralo dostávalo ho; ob. vzít r. do hrsti bedlivě něco rozvážit; expr. myslí, že má patent na r. že jen on je moudrý; chová se, jako by všem r. sebral; propil r. opil se do němoty 2. ob. (čast. mn.) výsledek rozumové činnosti; mínění, názor 2, úsudek, soud; (též hanl.) nápad 1: vykládal své r-y; dávat někomu r-y; měl mnoho šprochů i r-u i žertů (Jir.); vyposlechl jejich r-y; tahat z někoho r-y †3. smysl, význam, obsah 2: r. a obsah tehdejších hádek (Pal.); v ten r. (Klost.); řeč postrádala r-u *4. porozumění, pochopení: projevovat r. pro detaily (Svět.); expr. zdrob. rozoumek, -mku (6. mn. -mcích), rozoumeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.: dětský r.; expr. (o chytrém, vtipném dítěti:) to je náš r.