rozvážný, kniž. rozvážlivý (*rozvážený) příd. jednající s rozvahou, založený na rozvaze; uvážlivý, řidč. opatrný: r. státník; r-á slova; r. čin; r-é tempo; zachovat r. klid; rozvážená chůze (Nejedlý); → přísl. rozvážně, rozvážlivě (*rozváženě): r. jednat, mluvit, rozváženě klást větu za větou (K. Čap.); → podst. rozvážnost, rozvážlivost (*rozváženost Ner.), -i ž. rozvaha 1: jednat s r-í; — v. též nerozvážný, nerozvážlivý