rozvázati dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -važ) 1. (co) uvolnit, rozdělat uzel, kličku na něčem, rozpojit svázané konce něčeho (op. uvázat, zavázat): r. vázanku; r. tkaničky u bot; r. uzel 2. (co) rozděláním uzlu, kličky uvolnit něco staženého, svázaného, spoutaného (op. zavázat, svázat): r. pytel; rozvázala kuřatům křídla; přen. pud sebezáchovy mu rozvázal zchromlé nohy (Drda); zast. r. někoho od dané přísahy (Pal.) zprostit; ♦ r. někomu jazyk, ústa (Jir.) způsobit, že začne mluvit 3. (co) zrušit (něj. svazek, vztah): r. pracovní poměr, smlouvu, závazek, sňatek 4. expr. stát se hovorným, bujným, rozpustilým, dovádivým; přestat být upjatý, uzavřený: sotva učitel odešel, kluci rozvázali; r. při víně; dítě dlouho nemluvilo, ale pak najednou rozvázalo; — rozvázati se dok. rozděláním uzlu, kličky se uvolnit: zástěra se jí rozvázala; tkanička u boty se rozvázala; ♦ rozvázal se mu jazyk začal být hovorný, výřečný; začal mluvit, když předtím mlčel