rozvésti dok. (1. j. -vedu, rozk. -veď, min. -vedl, trp. -veden) 1. (koho, co) zavést někoho, něco od sebe na růz. místa: r. brigádníky po ubikacích; r. vodu po celém domě; osud je rozvedl odloučil od sebe, rozloučil; tech. r. pilu ohnout zuby pily střídavě nalevo a napravo 2. (koho s kým) způsobit odcizení někoho s někým; znepřátelit, rozvadit; zř. (co komu) pokazit, zkazit někomu něco: žena ho rozvedla s rodiči; to dovede r. nejlepší přátele; – zř. jen aby si teď hleděla výdělku, aby stará jí to zas nerozvedla (Jir.) 3. rozsudkem provést rozvod manželství: dali se spolu r.; rozvedené manželství; je s ní rozveden 4. (co) učinit něco širším, rozsáhlejším a zároveň podrobnějším, zevrubnějším (a tím zprav. zřetelnějším); rozšířit: rozvedl námět v celý román propracoval; podrobněji r. budovatelský program rozpracovat; r. myšlenku, široce r. svůj plán; r. zkratky; hud. rozvedení akordu spojení akordu s akordem následujícím podle pravidel harmonie; — rozvésti se dok. dát sobě provést rozvod: rozvedla se se svým mužem; brzo se rozvedli; — ned. rozváděti, r. se