rozzlobený příd. takový, kt. se rozzlobil n. byl rozzloben; vyjadřující hněv; rozhněvaný, rozezlený: vrátil se domů r.; r-á žena; – r. hlas; → přísl. rozzlobeně: r. odpovědět; pes r. zaštěkal; → podst. rozzlobenost, -i ž.; — v. též rozzlobiti, r. se