rozzlobiti dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) popudit k hněvu, k zlosti; rozhněvat, rozezlít, rozčilit: r. svým chováním učitele; — rozzlobiti se dok. rozhněvat se 1. (na koho, co; nad čím; ~) obrátit svůj hněv proti někomu, něčemu; začít se zlobit; rozezlít se, rozčilit se: rozzlobil se na nás, ani nevíme proč; nad tou ničemností se rozzlobil; bojím se, že se rozzlobí 2. (s kým) v hněvu se rozejít, přestat se stýkat: rozzlobila se se svým milým; rozzlobili se (spolu)