rozzuřiti dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) způsobit, že někdo začne zuřit; rozvzteklit: r. zvíře; expr. ta odpověď ho jistě rozzuří velmi rozčilí; — rozzuřiti se dok. začít zuřit; rozvzteklit se: raněný býk se rozzuřil; blázen se rozzuřil; expr. rozzuřil se, že rozkaz nebyl proveden velmi se rozčilil; přen. vichr se rozzuřil rozběsnil