rtuťový příd. 1. k rtuť: r. sloupec (v teploměru); r-á kulička; r-é páry; lékár. r-á mast obsahující rtuť; fyz. r. teploměr, tlakoměr; r. horizont přístroj užívající rtuti ke stanovení vodorovné polohy (užívaný v hvězdářství); elektr. r-á výbojka v kt. vzniká světlo výbojem v rtuťových parách; r. usměrňovač 2. řidč. poněk. zast. rtuťovitý: r. človíček (Jah.) pohyblivý, neposedný; r-é pohyby (Čech) neklidné; r-á pohyblivost (Herrm.); → přísl. rtuťově: zř. mezi kmeny lesklo se r. jezero (R. Svob.) jako rtuť; řidč. r. pohyblivý (Vach.) rtuťovitě