ručník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. pruh látky k utírání těla (zvl. rukou a obličeje) po umytí: lněný, režný r.; vzít si s sebou mýdlo a r. 2. nář. šátek: bílý r. musela přes hlavu uvázat (Něm.); → zdrob. ručníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): dětský r.