rušitel, -e m. (rušitelka, -y, †rušitelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Tyl, ž.) kdo něco ruší (ve význ. 2, řidč. 1): r. nočního klidu porušovatel; r. pořádku; r. míru; r. zábavy; r. budovatelského úsilí; – r. zákona (Fuč.); r. slibu (Klicp.); práv. kdo ruší něčí právo