rušiti ned. (3. mn. -í) 1. (co) zastavovat další činnost n. trvání, existenci něčeho; zrušovat; činit neplatným; odvolávat: r. kláštery; r. provoz malých podniků; zřizovat nebo r. stanice; r. staré opevnění; – r. zastaralé zákony; r. platnost nařízení; r. slovo, slib; práv. r. rozsudek, nález, rozhodnutí; mat. dvě opačná čísla se při sčítání ruší jejich součet je nula; fyz. dvě stejně velké síly působící opačným směrem se navzájem ruší jsou v rovnováze; mysl. rušení vyvržení, stažení a rozdělení ulovené zvěře 2. (co) nepříznivě, škodlivě do něčeho zasahovat; mařit 1, kazit 2, ničit, porušovat: r. ticho; chyba rušící smysl věty; přístavba ruší vzhled budovy; r. pokoj v zemi (Jir.); r. něčí plány hatit; sděl. tech. r. příjem (rozhlasu, televize) způsobovat jeho poruchy; zdroj rušení; práv. r. právo bránit v jeho výkonu; rušení držby protiprávní omezování držitele; veř. spr. rušení obecného míru, veřejného pořádku; (dř.) rušení náboženství 3. (koho, 4. p., v čem, z čeho; ~) nějak hlukem ap. nepříznivě zasahovat někomu do jeho klidné činnosti; vytrhovat, vyrušovat, znepokojovat: hluk mě ruší v práci; nedat se r. chvatem ostatních; r. někoho ze zamyšlení; ztlumili hlas, aby nerušili; žák při vyučování stále ruší; rušiti se ned. poněk. zast. rozpadávat se; kazit se: skály se ruší (Květy); ticho chodských vesnic počalo se r. (Jir.) ○ předp. na-, od-, po-, pře-, roz-, vy-, vz-, z-; → nás. rušívati ○ předp. vy-