rubín, -u m. (6. j. -u) (z lat.) miner. ohnivě červený průhledný drahokam, odrůda korundu: prsten s r-em; strop r-y vyložený (Erb.); přen. kniž. r-y rtů (Vrchl.) červeň; tech. (syntetický) r. korund červeně zbarvený kysličníkem chromitým; sklář. rubínové sklo; → zdrob. rubínek, -nku m. (6. mn. -ncích); — rubínový v. t.