rukojmí, -ho m. (zast. kniž. rukojmě, -ě m., 4. j., 1. a 4. mn. -ě, jinak jako rukojmí), rukojmí, -í s. 1. osoba, kt. (zprav. svou přítomností, řidč. jménem ap.) ručí za někoho, že splní závazek: být odveden jako r. (do zajetí); vzít r. (Bran.); vydat r.; co r-ě zde zůstane (Krásn.); práv. ručitel za splnění cizího finančního závazku †2. záruka: položit r. dvou tisíc tolarů (Stroup.); r-ě pokroku (Havl.); skládat r-ě (Něm.) zástavu (ve hře)