rváti ned. (1. j. rvu, rozk. rvi, rvěte, rvete, min. rval, trp. rván, podst. rvaní, přech. přít. rva) 1. (co s, z koho, čeho; koho, 4. p., nač) (násilně) trhat, strhávat, škubat, drát 2, drásat 2: r. šaty s někoho; r. si vlasy (s hlavy); vítr rve listí ze stromů; r. (pacholíka) za plášť (Vanč.) 2. (co) zprav. něčím ostrým porušovat, rozdírat; drát 1, drásat 1: trní rve šaty; řeka rve břehy; přen. kašel mu rve plíce; pláč jí rve srdce působí duševní muka; jekot rval uši (Olb.) 3. expr. (komu co; co z čeho) násilím něco odněkud vyjímat, vytrhávat, mocí brát: r. mu nůž z rukou; — rváti se ned. (s kým, čím; oč; zač; ~) zápasit ranami, uplatňováním síly (ve rvačce); prát se, bít se 1: rval se s kluky na ulici; rval by se s celým světem; rvali se o míč tahali se; expr. lidé se o to rvou hromadně to kupují, mají o to velký zájem, každý to chce získat; ti dva se mezi sebou věčně rvou jsou ve sporu, hádají se ap.; já se o to (místo) nervu nederu, neusiluji; r. se s břemenem do strmé stráně těžce je vynášet; přen. za myšlenku se dovede r. bojovat; r. se s životem přemáhat jeho nesnáze ap.; expr. r. se s problémy s úsilím je řešit ○ předp. (-rvati) na-, o-, obe-, ode-, po- se, pode-, pro-, pře- (zpře-), roze-, se-, se- se, u- (pou-), ve-, vy-; → nás. rvávati, rvávati se ○ předp. v. rváti kromě obe-, po- se, pou-, ve-