rychlík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. druh rychlého vlaku: mezinárodní r.; dálkový r. expres 1; příplatek na r.; jet r-em; dopr. vlak s větší rychlostí pro přepravu osob na velké vzdálenosti, zastavující jen v důležitých stanicích; zast. (kdysi) rychlý poštovní vůz, dostavník; ♦ hovor. vidět, posuzovat něco z r-u povrchně, letmo, bez bližšího poznání 2. zahr. rychle rostoucí raná odrůda salátu 3. sport. slang. (v odbíjené) zahrání smeče po krátké rychlé přihrávce; — †rychlík, -a m. (6. mn. -cích) rychlý posel (Něm.)