rys I, -u m. (6. j. -u, -e) (z něm.) 1. výrazná charakteristická čára, linie; tah, linie 4: muž ostrých rysů; rysy jeho tváře ztvrdly; r. smutku kolem rtů; referát připravený v hrubých rysech v podstatě; znát něco v hlavních rysech v obrysu; zast. rysy modrých hor (Něm.) obrysy, kontury 2. charakteristická vlastnost; znak: povahový r.; úpadkový r. společnosti 3. řidč. poněk. zast. čára, škrt perem, tužkou ap.; tah: neznámé ruky r. (Vrchl.) 4. narýsovaný výkres: technický r.; vytahovat r.