rytíř, -e m. (1. mn. -i, řidč. -ové) (rytířka v. t.) (z něm.) 1. hist. (v středověku) šlechtic, kt. byl pasováním zavázán k určitým povinnostem (k věrnosti, válečné službě, ochraně slabých, dvornosti aj.): r. v brnění; být pasován na r-e; r. smutné postavy Don Quijote; přen. (v lid. pohádkách a pověstech) hrdina bojující za dobro, právo a spravedlnost; blaničtí r-i mytologičtí ochránci národa (spící v Blaníku); ♦ r. bez bázně a hany statečný, dokonalý muž (pův. o fr. rytíři Pierru Bayardovi); žert. chystat se, vypravovat se jako chudý r. (čast. král) do boje (Něm.) pomalu, zdlouhavě se k něčemu připravovat 2. hist. (za feud.) příslušník jednoho z nižších stupňů šlechtictví: páni, r-i, panoši a města (Pal.) 3. círk. člen, příslušník někt. bojovného (rytířského) řádu: němečtí r-i křižáci; řád maltézských r-ů maltánů, johanitů 4. nositel urč. stupně někt. řádu, vyznamenání: r-i Zlatého rouna; r. Podvazkového řádu 5. kniž. čestný, charakterní, ušlechtilý muž, zvl. bojovník za něj. ideu; muž dvorných způsobů; kavalír 2: r. ducha; poněk. zast. r-ové písní (Heyd.) básníci; r. lidu (Čech) ochránce 6. expr. společník dámy při společenské zábavě; kavalír 3: dělal jí r-e; ten večer byl jejím r-em; měla už svého r-e ctitele 7. chudí r-i lid. název jídla růz. úpravy, zprav. opékaných žemlí máčených v mléce n. podlouhlých buchet z vařených brambor; → expr. zdrob. *rytířek, -řka (Vrchl.), *rytíříček, -čka (Fr. Krat.) m.