ryzí (†ryzý) příd. (2. st. ryzejší) 1. neobsahující nic cizího, žádné příměsky; čistý 2, neporušený, nesmíšený: r. zlato; r. jazyk; r. poezie; návštěva je r-á zdvořilost (Ner.) pouhá, vtělená; odb. r. kov vyskytující se v přírodě v nesloučeném stavu jako čistý prvek; minc. r. váha specifická váha čistého, ryzího kovu; obch. poněk. zast. (v kapit.) r. výtěžek, výnos čistý (op. hrubý) 2. opravdový 2, skutečný, pravý 3: r. cit; r. básník; r. pojetí; r-á pravda (Arb.) 3. čestný 1, 3, vážný, poctivý 1, počestný 1, ušlechtilý: r. člověk; r-á povaha (Čech); r. srdce †4. jen ryzí ryšavý, rezavý: r. kobyla (Jir.); → přísl. k 1, 2 ryze: kraj r. český zcela, naprosto; r. osobní důvod čistě; způsob r. ženský výhradně, jen; – r. cítit opravdově, bezúhonně; mat. rovnice r. kvadratická bez lineárního členu; → podst. k 1-3 ryzost, -i ž.: r. kovu; – r. lásky; – r. charakteru; minc. stupeň jakosti drahých kovů v mincích a jiných předmětech, čistost 2, čistota 2: jednotka r-i zlata