sám, samý zájm., někdy příd. (zájm. tvary jen v 1. a 4. p.; j. m. živ. 4. sama, čast. samého, neživ. sám, ž. 1. sama, 4. samu, s. 1., 4. samo, mn. m. 1. živ. sami, neživ. a ž. samy, s. sama, 4. samy, samy, sama; v ostatních pádech tvary složené, 2. m. a s. samého, ž. samé, 3. samému, samé,...) I. zájm. vymezovací 1. jen sám (ve funkci podmětu) samostatně n. ve spoj. s os. zájm. zdůrazňuje, vytýká osobu, kt. označuje: nikdo ho neviděl, a (on) s. viděl všechno; s. vidíš, že to tak dál nejde; pozval nás všechny, ale s. nepřišel; udělej si to s., když se ti to nelíbí; ♦ kdo jinému jámu kopá, s. do ní padá (přísloví) 2. jen sám ve spoj. se zájm. zvrat. (jako předmětem n. doplňkem) zdůrazňuje vztah k podmětu: s. o sobě není zlý; zařídil se s. pro sebe; poznej s. sebe, zast. a kniž. sebe sama, sebe samého; s. sobě pomáhej; starej se s. o sebe; to se rozumí samo sebou; ten nápad přišel s. od sebe; nebyl pánem sebe samého, zast. a kniž. sama sebe †3. jen sám (ve funkci podmětu) ve spoj. s čísl. řadovou označuje pořadí, a tím zároveň celkový počet: s. třetí on a ještě dva; byla sama druhá v. samodruhý 4. hovor. a ob. ve spoj. ten samý tentýž: ta samá barva; ten s. den; tu samou dobu; jeden a ten s.; to je to samé II. příd. 1. jen sám (ve funkci přívlastku) vytýká osobu n. věc, již určuje: s. otec se toho bál dokonce i; šel až k samému řediteli; s. pánbůh ví, kde je mu konec nikdo neví; s. fakt, že...; překlad je dobrý, ale hra sama za moc nestojí; – samo nadání nestačí samotné, pouhé 2. jen sám (ve funkci doplňku n. jmenného přísudku) takový, s kt. nikdo jiný není, koho nikdo nedoprovází; jen jediný: zůstal doma s.; šla do kina sama; nechtěl ji pustit na krok samu; byl s. a s.; – zůstal na světě s. osamělý, opuštěný 3. jen sám (v 1. j. a mn.) (ve funkci doplňku) takový, kt. se stal n. se děje n. je bez něčí pomoci, bez něčího přičinění, zásahu, podnětu ap.: přijdu na to s.; ten koláč jsme si upekli sami; vozík se rozjel s.; dobré zboží chválí se samo; samo se to neudělá; všechno mu jde samo; to přejde samo 4. samý, nář. sám (ve funkci přívlastku) označuje mnohost, hojnost, bohatost, úplnost n. výlučnost toho, co je označeno příslušným podst. jménem; s ničím jiným nesmíšený, pouhý; nic jiného než; jediný 4: kolem byl s. les; jeho obličej byl samá krev; byli to samí mladí hoši; má samé jedničky; slyšel o něm jen samou chválu; samé nepříjemné zprávy; samou láskou by ji snědl; od samého chození ho bolí nohy 5. samý, zast. a kniž. sám (ve funkci přívlastku v předl. spoj.) vyjadřuje těsnou místní n. časovou blízkost něčeho, přímo až u něčeho; samotný 3 (hovor.): u samé silnice; kořist ušla psu u samé huby, před samým nosem; na samém kraji chodníku; na samém vrcholu; do samého večera; před samým polednem; na samém konci války; od samého počátku století; v sám večer