sáti (dř. ps. ssáti) ned. (j. 1. saji, 3. saje, zř. sá Neum., rozk. saj, min. sál, trp. sát, sán, podst. sátí, sání, přech. přít. saje) 1. (~; co) vtahovat do sebe ústy, hubou, ústním ústrojím (tekutinu, mateřské mléko): s. si z prstu krev; dítě saje mateřské mléko; pijavice sají krev obratlovců; včely sají z květů šťávu vysávají; expr. s. černou kávu z koflíku usrkovat 2. (co) pozvolna přijímat, vstřebávat do sebe něco tekutého: lněné plátno saje vodu; flanel dobře saje pot 3. (co) usilovně, silou vtahovat vzduch; dychtivě vdechovat: s. čistý vzduch plnými doušky; s. vůni květin vsávat; sál labužnicky kouř cigarety vtahoval; tech. sání pístového motoru jeden z pochodů pracovního oběhu, při kt. se do válce nasává pracovní látka (pohonná směs, vzduch, plyn, voda) 4. kniž. (co) dychtivě, všemi smysly vnímat, smysly postihovat; vsávat: oči moje sály krásu (Zey.); sála do sebe divnou melodii písně (A. Mrš.) 5. kniž. (co) duševně se něčím obohacovat n. posilovat; čerpat 2: sál sílu, útěchu z laskavých slov přítelových 6. kniž. (komu co; ~) kořistěním, vysáváním někoho zbavovat něčeho, připravovat někoho o něco; vysávat: platy, robota sílu mu (lidu) sály (Jir.); ti z něho sají (Rais) ○ předp. na-, od-, při-, při- se, v-, vy-; → nás. sávati ○ předp. na-, o-, od-, při-, při- se, v-, vy-