síň (†síně Erb., Tyl), -ně ž. 1. místnost, obyč. velká, sloužící a zvláště upravená k slavnostním, společenským, výstavním n. jiným účelům; sál: koncertní, taneční s.; výstavní s.; zasedací, přednášková s.; svatební, promoční s.; Smetanova s. Obecního domu v Praze; radní s.; soudní s., přen. (dř.) název novinové rubriky ze soudní síně pro zprávy o soudním jednání; řidč. květinová, nábytková s. prodejní místnost 2. poněk. zast. a nář. předsíň 1, síňka 1, chodba 2: dlážděná s.; otevřel dveře, vyšel na s. (Jir.) 3. anat. srdeční s. předsíň 2; → zdrob. síňka v. t.