sídliti (3. mn. -í) (†sídleti, 3. mn. -ejí) ned. (kde) (o vládě, významných osobách, institucích, národech ap.) mít trvalé sídlo, příbytek, být usazen; kniž. vůbec bydlet, přebývat: sovětská vláda sídlí v moskevském Kremlu; rod Sezimův od nepaměti sídlel na tvrzi heřmanické (Jir.); Slované asi již v onom čase v Evropě sídlili (Jg.); – otec jeho sídlil v Ostrovačicích (V. Mrš.); přen. v Čechách sídlil svatý mír (Klicp.) trval, vládl; v klášteře sídlel hřích (Krásn.) ○ předp. o-, pře-, roz- (se), u-, vy-; → nás. sídlívati (o) bez předp.