síti (obl. mor. set) ned. (1. j. seji, zř. siji, rozk. sej, zř. sij, min. sel, sil, trp. set, přech. přít. seje) (co; co kam) 1. vpravovat ručně n. secím strojem semeno, zrní do půdy, aby vzešlo, provádět setbu; zasévat: s. obilí, jetel; sil jsem proso na souvrati (lid. píseň); věděl, že seje do úrodné půdy, přen. že jeho práce, snaha bude mít výsledek, úspěch (V. Mrš.) ♦ nekliď, cos nesil neužívej výsledků cizí práce; kdo seje vítr, klidí bouři (přísloví); zeměd. s. řádkově, do řádků, na široko, úzkořádkově, širokořádkově 2. řidč. pěstovat 1: pšenice, kterou žádný ze sousedů nesil, stála dost pěkně (Jir.) 3. kniž. roztrušovat, rozhazovat ve větším množství (na něj. plochu, do něj. prostoru); rozsévat: vítr žene mračna a seje chladný déšť 4. kniž. rozšiřovat, šířit (v něj. prostředí, v někom); rozsévat: kmet sel zkázu v řadách nepřátel; s. zlobu, svár; sil svými písněmi radost do srdcí ○ předp. do-, na-, o-, ob-, po-, pod-, pro-, pře-, při-, roz-, v-, vy-, za-; → nás. sívati řidč.