síto, -a s. (6. j. -u, -ě) náčiní, nářadí, zařízení s drátěným, žíněným n. jiným pletivem, s tkaninou, děrovaným plechem n. roštem k prosévání, oddělování, třídění hmot, nejč. sypkých: řídké, husté s.; s. na mouku; šaty děravé jako s. řešeto; mít paměť jako s. špatnou; ♦ projít, propadnout sítem být vytříděn; sítem vody nepřeleješ marně se namáháš; tech. s. pevné, pohyblivé; s. nátřesné, vibrační; → zdrob. sítko v. t.