sólo, -a s. (6. j. -u, -e) (z it.) 1. skladba n. její část určená jedinému zpěváku, hráči, tanečníku ap.; zpěv, hra, tanec ap. jednotlivce, jednotlivého nástroje ap.: altové, tenorové s.; s. na housle, na křídlovku; hrát, zpívat s.; mít s., přen. mluvit (jen) sám; též mít stále s. nepustit jiného ke slovu 2. tanec určený pouze jedné nebo několika dvojicím při taneční zábavě, zprav. za zvl. poplatek n. jako vyznamenání, pocta: dát si zahrát s.; zahrát někomu s.; vybraný pár tančil s.; → zdrob. k 1, zprav. expr., sólíčko, -a s. (6. mn. -ách); — sólo příd. neskl. 1. slang. sólový: s. trumpetista; expr. jejich souboje, to je s. numero (K. Čap.) 2. motor. motocykl s. bez přívěsného vozíku; — sólový příd.: s. zpěv, výstup; s. nástroj; s-á tanečnice; s-á i skupinová akrobacie letců; s-á akce (v kopané, v hokeji); s. výstřel; vypálit do ticha s-ou ránu (Bran.); → přísl. sólově: vystupovat, hrát, zpívat s.