sada, -y ž. 1. soubor (nářadí, nádobí, příborů, závaží ap.): s. nožů, klíčů, závaží; (nemocná) potřebuje aspoň jednu sadu (ozařování) (Sedlm.) předepsanou sérii; tech. s. šroubových klíčů; s. závitníků, raznic; elektr. s. elektronek; ryb. skupina generačních kaprů vybraných k obsazení třecího rybníka †2. věta; tvrzení, teze: (mluví se na plesích) půl německé, půl české sady (Pfleg.); – sady vyňaté z Písma svatého (Arnold); (Milič) ohlašoval sadu svou z kazatelny (Pal.) 3. sport. set: v druhé sadě vede (tenista) 5:3; stav na sady vyrovnán