safír, -u m. (6. j. -u) (z řec. driv. ind. zákl.) miner. modrý průhledný drahokam, odrůda korundu: prsten se s-em; bílý s. leukosafír; → zdrob. safírek, -rku m. (6. mn. -rcích) (Kun., Svob., Vach.); — safírový v. t.