samohyb, -u m. (6. j. -u) 1. poněk. zast. a expr. stroj pohybující se vlastní silou, zejm. auto n. motocykl: cestovati železnicí nebo s-em (John) †2. automat 1: vstala toporně jako s. (Svět.) *3. stálý s. perpetuum mobile (Č. lid); samohybný příd. 1. pohybující se vlastní silou, vlastním pohonem: poněk. zast. a expr. s. vůz; s-á loď (Šal.); tech. s. stroj, jeřáb; horn. s-á vrtná souprava; voj. s-é dělo †2. automatický: s. stroj (Staš., Čech); → přísl. *samohybně: expr. s. se řítit (Lid. nov.); – zast. s. pracovat (Hol.)