samopal, -u m. (6. j. -u) 1. voj. samočinná rychlopalná ruční zbraň †2. (též †samopalka, -y ž. Jir.) někdejší druh pušky (Třeb.); samopalník, -a m. (6. mn. -cích) voják vyzbrojený samopalem; samopalný příd.: s-á jednotka vyzbrojená samopaly; samopalový příd.: s-é náboje do samopalu