samota, -y ž. 1. stav, kdy je někdo sám, něco samo, stranou, daleko od ostatního; odloučenost, osamělost, osamocenost: ticho s-y; má rád s-u; pocit s-y osamění, osamocení; žít o s-ě osaměle, samotářsky; stavení stálo úplně o s-ě odděleno od ostatních stavení; promluvit si s někým o s-ě mezi čtyřma očima 2. (též †samotina, -y ž., Třeb.) osamělé, opuštěné místo, položené v ústraní; dům n. skupina domů stojících daleko od obce: lesní, horská s.; – bydlit na s-ě