samoučení [-o-u-], -í s. ped. (dř.) učební metoda, při kt. se žák (za vedení učitele) učí pokud možno sám (podle příslušného textu); samouk [-o-u-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (*samoučka, -y, Pražák, *samoukyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Ner., Krásn., ž.) kdo se učí, vzdělává sám, bez pomoci učitele n. jiného odborného vedení; autodidakt: malíř s.; typický dělnický s. (Hora); (Vavák byl) ve všem všudy s. (Jir.); samoucký příd.: s-á poezie; s-é malby; → přísl. samoucky: učit se s. cizímu jazyku; → podst. samouctví, -í s. vlastnosti, jednání samouka