samovazba, -y ž. (2. mn. -zeb) 1. vazba, při kt. je vězeň v cele sám: odsoudit k vězení s přísnou s-ou 2. cela pro ni: vězeň zůstal v s-ě celý měsíc v izolaci (ve význ. 2); samovazební příd. řidč.: zavést s. systém