samovrah, -a (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (†samovražedník, -a, 6. mn. -cích, Havl., Ner., Svět., zř. zast. -vraždce, -e, Ner.) m. (samovražednice, -e, zř. zast. -vrahyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Wint., ž.) poněk. zast. sebevrah: opuštěné hroby s-ů; *samovražednický příd.: s. humor (Ner.); samovražda, -y ž. poněk. zast. sebevražda: skončil s-ou (Herb.); spáchati s-u (Koll.); samovražedný (zř. zast. -vraždný Koll.) příd. poněk. zast. sebevražedný: s. úmysl (Ner.); → přísl. *samovražedně (zř. zast. -vraždně Ner.): v hořícím domě se s. udusila (Zey.)