satelit, -a m. (1. mn. -i, -é) (satelitka, -y ž.) (z lat.) 1. expr. kdo stále někoho provází; průvodce 1, strážce: žena ve společnosti mužských s-ů; panovníkův s. 2. často hanl. následovník, zprav. umělecký n. politický, kdo někoho nekriticky napodobuje, je na něm závislý: literární s. (Nezv.); publ. američtí s-i v OSN zástupci států podřizujících svou politiku plně zájmům USA; — satelit, -u m. (6. j. -u) 1. hvězd. řidč. družice 3; biol. částečně odškrcený útvar někt. chromozómů, souputník; tech. oběžné kolo planetového soukolí 2. polit. stát formálně samostatný, ale politicky a hospodářsky podřízený někt. (imperialistické) mocnosti, satelitní stát; — satelitní příd.: archit. s. město sídliště závislé na blízkém městě hospodářsky, dopravně, kulturně ap.; – polit. s. stát; satelitový příd.: tech. s-é kolo satelit; satelitský příd.: s. postoj; → přísl. satelitsky; → podst. satelitství, -í s. často hanl. následovnictví, nohsledství