sbírka, -y ž. (2. mn. -rek) 1. soubor něj. (zajímavých, významných, cenných) předmětů uspořádaných zprav. přehledně podle urč. hlediska: soukromé, muzeální sbírky; s. obrazů, starých zbraní, krojů, mincí, známek, rukopisů kolekce; mít sbírku odznaků; školní sbírky učebních pomůcek 2. hromadné sbírání, vybírání (peněz n. různých potřebných věcí) zprav. k veřejně prospěšnému účelu: s. peněz, oděvů, léků, potravin ap. pro postižené živelní pohromou; národní sbírky na stavbu Národního divadla; uspořádali mezi sebou sbírku 3. poněk. zast. sbírání plodů; sklizeň: s. vína (Erb.) vinobraní; roční s. chmele 4. (tiskem vydaný) soubor drobnějších liter. prací (uměleckých n. odborných): pořídit, vydat sbírku povídek, písní; básně z Nerudovy sbírky Písně kosmické; práv. S. zákonů (dř. S. zákonů a nařízení) publikace určená k veřejnému vyhlašování nově vydávaných právních ustanovení 5. zast. a ob. nádoba k nabírání: plechové sbírky (Jir.); ♦ huba, to je malá dírka, ale velká s.; → expr. zdrob. k 1, 2, 4 sbírečka (Bass aj.), řidč. sbírčička (Hol.), sbírčinka (Arb.), -y ž.