sblížiti dok. (3. mn. -í, rozk. -bliž) 1. (koho, co s kým, čím, *komu Ner., Hál.) způsobit, aby se někdo (něco) stal někomu, něčemu bližším, blízkým (ve význ. 2); přiblížit 3, 5: stejný osud ho sblížil s ženou; úsilí o sblížení národů; sblížení a semknutí mírových sil světa; sblížení hledisek připodobnění 2. řidč. (koho, co s kým, čím, ke komu, čemu, *komu, *čemu) učinit (pohybem, pohyby) bližším, blízkým (ve význ. 1); přiblížit 1: sblížení jazyka s patrem; s. sklenky k sobě; hvězdy zdály se mi sblíženy (Podl.); — sblížiti se dok. 1. (s kým, čím; *komu; *k čemu) stát se blízkým (ve význ. 2); spřátelit se, přiblížit se 4: s nikým se důvěrně nesblížil; s. se lidsky, pracovně; mít příležitost s. se tomuto výtečníkovi (Ner.); s. se k ideám mladého umělce (Pfleg.); s. se (umělecky) se skutečností (Matějček) 2. řidč. (*ke komu, čemu) stát se bližším, blízkým (ve význ. 1); přiblížit se 1: při mluvení pak se hlasivky sblíží a sevřou; silnice se sblížila k pěšině; s. se hlavami k sobě; zvědavě se sblížil k oknu (Kos.); — ned. sbližovati, s. se