sbor, -u m. 1. organizované seskupení lidí (společných činností, zájmů ap.): učitelský s.; baletní, operní s.; s. trubačů; s. kněží kolegium; požární s.; poradní, instruktorský s. shromáždění; diplomatický s. šéjové zastupitelských úřadů akreditovaní u urč. vlády; S. národní bezpečnosti (zkr. SNB) Veřejná bezpečnost; práv. zákonodárný s.; veř. spr. (dř.) s. pověřenců (na Slovensku); voj. důstojnický s. důstojníci; velitelský s. velitelé; (v někt. armádách) organizační celek skládající se z několika útvarů, brigád n. divizí: první československý armádní s. v SSSR; hud. skupina pěvců provozujících společně hudební skladbu, sborové těleso: s. mužský, ženský, dětský, smíšený; zpívat ve sboru; pěvecký s. 2. hud. skladba pro sborové těleso: složit, zpívat sbory 3. círk. (u nekatolických církví, zejm. evang.) území duchovní správy; modlitebna: Českobratrský evangelický s.; – Husův s. 4. poněk. zast. kniž. nahodilé seskupení (lidí, předmětů ap.): s. ctitelů houf; s. urozených slečen (Jir.); s. ptáků (Zey.) hejno; s. bříz (Vrchl.); s. šedých baráků (Mach.) skupina; → zdrob. sborek, -rku (6. mn. -rcích), expr. sboreček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.: dětský pěvecký s-ek; hronovský (evangelický) s-ček (Jir.); — v. též sborem