sbrousiti dok. (3. mn. -í, rozk. -brus, trp. -šen) (co) 1. broušením odstranit s povrchu; obrousit 2: s. starý nátěr smirkovým papírem 2. ubrousit, obrousit 1: s. klíč, aby zapadl; s. zub; — rozl. od zbrousiti