schod, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. stupeň pro výstup n. sestup, obyč. jako součást schodiště; stupeň vůbec: nízký s.; brát dva schody najednou; přen. krajina tu tvoří mohutný s.; schody na vlasech nerovnosti po stříhání 2. schody řada n. řady takových stupňů; schodiště; něco stupňovitého vůbec: točité s.; jít po schodech nahoru, dolů; stoupat pomalu do schodů; scházet, spadnout ze schodů; to je schodů, to jsou s. jako do nebe vysoké, příkré, nekonečné; Staré zámecké s. (v Praze); → zdrob. schůdek, schodek I, schůdeček, schodeček v. t.