sděliti dok. (3. mn. -í) 1. (co komu; co; kniž. a poněk. zast. co s kým) dát na vědomí; oznámit 1: s. novinu známým; s. veřejnosti výsledky výzkumu; vzkaz sděleny ústně, telefonicky; sdělte včas, jak jste se rozhodl; za tepla s. (radost) s Andělou (Pujm.) 2. kniž. a odb. (co komu, čemu) přenést na někoho, na něco jiného něco ze svého: s. nákazu zdravému člověku; s. molekulám otáčivý pohyb †3. (s kým co; *komu co) rozdělit se, podělit se o něco: sdělí s ním (pocestným) večeři (Něm.); prosil, aby královský trůn s ním sdělila (Něm.) stala se účastnou vlády; přen. byl bych jim sdělil srdce svoje (Hál.); — sděliti se dok. 1. kniž. a poněk. zast. (s kým oč; ~) povědět někomu něco, svěřit se někomu s něčím: s. se s druhy o své zážitky (Maj.); s. se (lidem), jak se jí zde líbí (Bozd.); rád se sdělil a upřímně pohovořil (Jir.) †2. (čím s kým) podělit se, rozdělit se: dědictví, kterým se sestrou s. se měl (Klicp.); — ned. sdělovati, s. se, sdíleti, s. se