seřaditi dok. (3. mn. -í, trp. -děn, -zen) 1. (koho, co) k řaditi 1: s. cvičence; s. knihy (podle velikosti) uspořádat; slova abecedně seřazená; s. vagóny; s. spisy podle důležitosti utřídit; přen. s. myšlenky urovnat 2. poněk. zast. řidč. (koho, 4. p.) seskupit, shromáždit: učitel seřadil kolem sebe několik žáků, s nimiž se bavíval (Staš.); — seřaditi se dok. k řaditi se 1, 2: průvod se seřadil; – řidč. poněk. zast. dav se se řadil kolem (výrostka) (Vrchl.) seskupil se, shromáždil se; — ned. seřaďovati, s. se, seřazovati, s. se