sešlý příd. 1. takový, kt. sešel (ve význ. 4); zchátralý: (věkem) s. stařec; být s. hladem, utrpením zesláblý, zhublý; s. kůň; s. piják; s. inteligent (Olb.); přen. náš unavený a s. věk (Šal.); – s-é stavení; s-é střevíce obnošené; s. kabát ošumělý; s-á vazba knih opotřebovaná, odřená; s. nápis zašlý; přen. staré, s-é naděje (Mach.) 2. poněk. zast. takový, kt. sešel (ve význ. 1, 2, 3, 6): (příbuzní) od severu na jih sešlí (Šaf.); – s. student (Ner.) který opustil studie; – náhlou smrtí s. (Pal.) náhle zemřelý; – člověk světa s. (Něm.) znalý, zkušený 3. řidč. takový, kt. se sešel (ve význ. 2, 3): porada v Záhřebu sešlá (Krásn.); – sešlé příspěvky; → přísl. k 1 sešle: vypadat s. zchátrale, nezdravě n. ošuměle; → podst. sešlost v. t.