sebeoběť, -ti ž. (mn. 1., 4. -ti, 3. -tem, -tím, 6. -tech, -tích, 7. -ťmi, zast. -tmi) řidč. sebeobětování: krvavá s.; sebeobětavý příd. řidč. obětující sám sebe, nehledící na vlastní nebezpečí, námahu; souvisící se sebeobětováním: s-í dobrovolníci; – s. čin; → přísl. sebeobětavě; → podst. sebeobětavost (*-obětovnost Šal.), -i ž., sebeobětování, -í s. obětování sebe samého, nedbání vlastního nebezpečí, námahy ap.: nesobecké, odříkavé, příkladné s.