sehnati dok. (1. j. -ženu, rozk. -žeň) 1. (koho, co odkud) hnaním přinutit, aby někdo, něco sestoupil, slezl; odehnat 1, zapudit: s. kozy ze stráně; s. vrabce z třešní; Hanu sehnal z lůžka ostrý hlas kukačky (Maj.); přen. s. chmury z čela zbavit starostí, smutku; hut. stahovat pěnu, šum, rmut s povrchu roztaveného kovu 2. zprav. expr. (koho, co) honěním (popř. s úsilím n. násilím) shromáždit, dostat dohromady; shromáždit vůbec (op. rozehnat): s. dobytek, stádo; – hned jsem sehnal havíře do houfu (Maj.); společnost sehnaná ze všech konců (končin) světa; s. vojsko (dř.) svolat; vítr sehnal mračna nakupil; tyto svátky mnoho vzpomínek do hlavy seženou (Jir.) nahromadí 3. expr. (co, koho) opatřit 1, obstarat 2: s. peníze, půjčku; s. něco na zub; s. povoz; s. nocleh; s. zaměstnání najít; rychle s. lékaře; — sehnati se dok. 1. expr. shromáždit se, soustředit se, sesypat se: sežene se kolem něho smečka psů (Ner.); před rychtu sehnal se dav lidí (Jir.); raněnému se krev sehnala do hlavy vehnala, nahrnula 2. řidč. rychle, prudce seběhnout (dolů): sehnal se (hoch) s kopce jako vítr; — ned. sháněti, s. se