sekáč, -e m. (živ.) 1. (též sekačka I, -y ž.) kdo něco seká, zejm. kdo seká (kosí) obilí, trávu ap.: sekáči nesou kosy na ramenou; s-i ledu, dřeva 2. expr. člověk zvyklý seči (ve význ. 1): staří frontoví s-i ostřílení bojovníci 3. (též sekačka I, -y ž.) slang. expr. chlapík; švihák: u zkoušek jsi byl s.; náš vedoucí je s.; ten sportovec je s.; – každý kluk dělá tak trochu s-e; vybrala si s-e 4. členovec příbuzný pavouku s dlouhýma nohama (kt. i po odtržení sebou škubají); zool. rod Phalangium, Opilio ap.: s. rohatý; s. domácí 5. obl. chřástal polní (Herb. aj.) 6. mysl. tříleté až čtyřleté divoké prase; — sekáč, -e m. (neživ.) náčiní, nástroj na sekání (při ručním obrábění kovu, kamene, při vysekávání zdiva ap.): zánečnický, zednický, kamenický s.; → zdrob. sekáček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) náčiní, nástroj na sekání, zejm. v domácnosti: s. na maso, na dříví